The Elder Scrolls V: Skyrim SE (2016)

Recenze nesmrtelného RPG od Bethesda Game Studios

Ke známé RPG sérii The Elder Scrolls jsem měl vždy docela blízko. Zatím co mí kamarádi měli raději například skvělý Gothic, akční Diablo, nebo třeba klasická izometrická RPG typu Baldur’s Gate, já jsem tento královský žánr videoher začal objevovat právě prostřednictvím slavné série jménem The Elder Scrolls. Abych ale řekl pravdu, zrovna Skyrim pro mě není to úplně nejlepší RPG, co jsem kdy hrál. Dokonce není ani to nejkrásnější, či snad nejpromyšlenější.

Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: Bethesda Softworks  / Studio: Bethesda Game Studios
Datum vydání: 28.10.2016 / Herní doba: 115 hodin+ / Země: USA / Lokalizace: České titulky (neoficiální)
Platformy: PC, PS3, PS4, PS5, Xbox 360, Xbox One, Xbox Series, Nintendo Switch / Hráno na: PlayStation 5 a PC

Tento díl je nicméně mezi hráči velice oblíbený, o čemž svědčí i výčet platforem, na které Skyrim v nějaké té podobě vyšel. Nakonec, i já mám neodbytné nutkání se k této hře čas od času vracet, a jednou za čas ho nainstalovat. A tak ho mám ve své sbírce hned několikrát na různých platformách. Hra vyšla hned na třech generacích herních konzolí, a to pochopitelně není tak úplně běžná praxe. V naší recenzi se proto pokusíme objevit ono kouzlo tohoto dílu.

Původní hra vyšla v roce 2011, a to jak na herní PC, tak i na konzole PlayStation 3 a Xbox 360. Dobře si vzpomínám, že její technický stav nebyl zrovna ideální. To se bohužel spravilo až po poměrně dlouhé době s posledním patchem, který mi tehdy konečně dovolil hrát hru bez neustálého padání do Windows. Po pěti letech se potom Skyrim dočkal upgradu a vydání na konzole PlayStation 4 a Xbox One. O něco později se hra dostala na Switch a na VR zařízení.

V této retro recenzi se podíváme na to, jak se slavný Skyrim Special Edition hraje v dnešní době. Má cenu se k němu ještě vracet? A co že to na něm vlastně lidi stále vidí. Hra totiž má jisté kouzlo, které nás nutí si jí čas od času znovu stáhnout a nainstalovat. A to i přes to, že se jednotlivé průchody od sebe zase tak neliší, jelikož naše postava může být dobrá prakticky ve všem, co si zrovna umane, a to už v prvním runu. O tom si ale povíme až trochu později.

Začněme ale pěkně od začátku, a to rovnou tím nejdůležitějším, tedy příběhem. Skyrim, jak už je u této slavné série zvykem, nenavazuje přímo na předchozí díl. Nemusíte tedy nejdřív hrát Oblivion, aby jste si ho užili. Ke hraní proto nejsou potřeba žádné znalosti z předchozích dílů. Každý díl je samostatnou a soběstačnou částí, zapadající do dějin jednoho velmi zajímavého kontinentu. Zvláště pak, když jednotlivé díly série většinou děli stovky let od sebe.

A nejinak je tomu i v tomto případě. Příběh Skyrimu se tak odehrává zhruba dvě stě let po událostech Oblivionu. Jak už název napovídá, posouváme se do nejsevernější části Tamrielu, do staré země Nordu. Provincie Skyrim je velice krásná a rozmanitá severská země, která na poměrně malé ploše nabídne hned několik odlišných prostředí, čím je ideální pro průzkumníky a dobrodruhy, jako jsme my. Nepůjde tu jen o zasněžené pláně a hory, jak by se dalo čekat.

My se sem tradičně dostáváme jako vězeň bez minulosti. Vezou nás na popravu, a my tak zjišťujeme, že v zemi zuří občanská válka. Skyrim je součástí velkého Tamrielského císařství, ale po smrti velekrále je zem rozdělena. Hned na začátku se tak setkáme jak s císařskými vojáky, kteří nás lapili, tak i s Bouřnými hávy. Ti chtějí Skyrim odtrhnout od císařství, což je po válce s Elfy poměrně citlivá záležitost. Oslabilo by to totiž jak celou říši, tak i samu provincii.

Skyrim nabídne epický příběh vyvoleného hrdiny, kolem kterého se vše tak nějak točí. Zachrání zemi před draky a občanskou válkou?

To ale není jediný problém, jak máme brzy zjistit. Císařské vojáky moc nezajímá, že naše jméno není na seznamu obviněných, čímž si mě do jisté míry popudili. Skoro to vypadá, že půjde o velice krátkou hru, ale nakonec se stane něco, co asi ani sami nečekali. Naši popravu na poslední chvíli přeruší drak, který napadne toto malebné městečko poctěné popravou. Normálně by to člověka vyděsilo k smrti, ale když má hlavu na špalku, má trochu jiné priority.

Smíření s naší situací musí jít stranou. Využijeme nastalého chaosu a pokusíme se prchnout. V úvodní části nás hra povede tak říkajíc za ručičku, i když si můžeme už tady vybrat jestli unikneme spolu se svými spoluvězni, a nebo v doprovodu jednoho z císařských vojáků. Nemá to ale velký vliv prakticky na nic. Úvodní část je až na drobnosti skoro stejná a vede ke stejnému bodu, kdy zjistíme, že jsme vyvolený hrdina. Ano, jaká to náhoda, jsme to právě mi…

Patříme totiž mezi takzvané „drakorozené“, tudíž jedině my můžeme porazit tuto novou hrozbu v podobně návratu mocných draků a jejich specifické magie. No a zhruba tímto směrem se tu bude odvíjet hlavní dějová linie. Musím ale nejprve zjistit, kde se tu draci vůbec vzali, a samozřejmě i to co mají za lubem. Druhá dějová linka se pak věnuje již zmíněné občanské válce. Vedle toho tu je i nespočet různých menších úkolů a linek, v čele s různými cechy.

Výběr cechů je tu vcelku klasický. Samozřejmě tu nechybí zločinný cech zlodějů, ani vražedné Temné bratrstvo. Ale místo běžného cechu bojovníků tu máme hrdinné Družijníky. Nakonec jsme ve staré domovině, kde se lidé poprvé vylodili. Nechybí tu ani kouzelnická univerzita, kde se mágové učí vše potřebné. Je ale přeci jen trochu škoda, že i v těchto úkolových linkách jsme svým způsobem vyvolení a stoupáme v hierarchii cechů možná až moc rychle.

Na co sáhneme, to se zkrátka podaří. Pokud budete chtít, můžete hrát všechny cechy najednou, a to je trochu divné. S hlavní příběhovou linkou nicméně nijak nesouvisí a přijetí do jednotlivých cechů se nám dostává skrze náhodná setkání a události. Přijde mi, že předchozí díly měly o dost lépe zvládnuté určité vymezení a pravidla cechů. Tady to skoro vypadá, jako by bylo vlastně vše úplně jedno. No a tím by se bohužel dala definovat prakticky celá hra.

Ta je totiž natolik přístupná, že ve výsledku nemá vliv skoro nic z toho co uděláme. Je jedno jakou si vyberete rasu, či pohlaví. Průchod hrou to neovlivní. Podobné je to i při výběru cechů. Jasně, musíme si vybrat, na jaké straně stojíme v případě občanské války, ale jinak máme volné ruce. To může znít zajímavě, ale ve výsledku je trochu divné, když se například díky prostému plnění úkolů pro magickou univerzitu staneme arcimágem, aniž bychom uměli kouzlit.

Skyrim je radost objevovat… Je plný krásných měst, vesnic, tvrzí a hrobek. Některá úžasná místa se Vám prostě vryjí do paměti.

V předchozích dílech třeba zloději nesměli zabíjet, což se vylučovalo s členstvím v Temném bratrstvu… V Oblivionu mi dokonce posel donesl varování, že jestli se nezačnu chovat jinak, vyloučí mě z cechu zlodějů. Tady se na to ale nehraje, což je podle mě dost škoda. Mělo to svou atmosféru… Tedy, ne že by Skyrim neměl atmosféru. Naopak, vcelku poutavý začátek dokáže krásně vtáhnout do děje a úvodní scény s drakem jsou prostě dechberoucí.

Užijete si i první cestu do Větrného žlebu. Do paměti se Vám zapíše především malebná vesnička Vorařov, ve které se na chvilku zastavíte. No, a tím se pomalu dostáváme k tomu nejlepšímu, co tato hra nabízí, a to je překrásný svět vhodný k průzkumu. To se tvůrcům opravdu povedlo. Na dnešní poměry už sice není svět kdo ví jak veliký, ale v roce 2011 to byla pecka. Já mám tedy i tak raději menší zapamatovatelné světy, a tak jsem ve Skyrimu jako doma.

Mapa je navíc plná velice zajímavých míst, svatyní, pevností a vesniček, no a nechybí ani opravdu pěkná města. Do některých nás hra přímo zavede v rámci příběhu, jiné si už musíme objevit sami. Nudit se ale rozhodně nebudeme. Prostředí Skyrimu je vcelku rozmanité a je zkrátka radost ho objevovat. Tohle hrám ze série TES jde. Všude přitom můžeme narazit na menší příběhy, deníčky či vedlejší úkoly. Ty ale bohužel ale nejsou na úrovni Zaklínače 3, či KDC.

Kolikrát jde o úkoly typu – Náš rodinný meč je v doupěti skřetů. Dones ho a dám ti nějakou odměnu. Musím přiznat, že příběhově mě hra tak úplně nedostala. A to jak v oblasti vedlejších questů, tak bohužel i stran hlavního příběhu. Jsme vyvolení, vše se točí kolem nás… To zrovna moc nemusím. Zajímavější je občanská válka, tam je hned několik povedených úkolů, ale ve výsledku skončíme u dobývání pevností a spíše menších potyček. A to je velká škoda.

Nakonec i finální bitva je na počet vojáků až komicky skromná. Skyrim má ale naštěstí jiné klady. Pokud píšu, že mi přílišná přístupnost a absence pravidel do značné míry vadí, v jiné oblasti je to velká výhoda. Hra umí podnítit mou představivost, a tak jsem si v průběhu hry vymýšlel vlastní příběh, doplňoval ten herní a vlastně hru používal spíše jako takový základ pro vlastní fantazii. Je to takové velké pískoviště, na kterém si ve výsledku vyhrajete do libosti.

Nahrává tomu i systém získávání zkušeností, kde se jednoduše zlepšujete v tom co zrovna děláte. Můžete tu tedy kombinovat různé styly boje s magií, nosit těžký obouručák, nebo naopak hrát za zloděje a spoléhat jenom na svou mrštnost. Můžete si naplánovat průchod cechy tak, aby Vám dával smysl a nevytrhával Vás z autentického zážitku. Můžete začít se zlodějským cechem, pak jít do Temného bratrstva a teprve až potom se napravit a stát se hrdinou.

Pokud Vás hlavní příběh nechytne, je tu spousta menším a kolikrát i zajímavějších linek. Třeba Temné bratrstvo a zlodějský cech.

Případně se těmto zlým cechům můžete zcela vyhnout a nekazit si charakter, ale zrovna jejich příběhy patří k tomu nejlepšímu, co hra nabídne. Už teď během psaní vzpomínkové recenze si říkám, co kdybych si to zahrál znova za jinou postavu. Tohle se mi moc často nestává, a to ani u her, kde na našich rozhodnutím mnohem více záleží. Podle mě je to důvod, proč se Skyrim stále prodává v dalších a dalších remasterech. Moc rádi se do tohoto světa vracíme.

Dalším důvodem je pak i úžasná přívětivost k modifikacím, ale tomu se chci věnovat v samostatném článku. Právě ty jsou klíčem k úspěchu a udržení komunity kolem hry živé. Co mě ale trochu odrazuje, je soubojový systém. Ne že by byl vysloveně špatný, ale po delší době hraní, se začne projevovat, že není úplně naplňující a je lety překonaný. Oproti předchozímu dílu jde ale o značně zlepšení. Navíc ho vylepšují i modeři do zajímavější a modernější podoby.

Máme tu zajímavý systém perků, kam po získání nové úrovně přidělujeme body a získáváme tím nové schopnosti, případně bonusy. Například si můžete odemknout menší spotřebu many, či staminy, účinnější údery a tak podobně. Samozřejmě, každý typ zbraně má svá specifika a je dobré si určit dopředu způsob boje a věnovat se mu. V průběhu hry se samozřejmě můžete i přeorientovat, ale není to tak efektivní. Lepší je dotáhnout zručnost s danou zbraní.

Skyrim je obrovská hra o které by se dalo mluvit hodiny. Jakmile jí ale zkusíte, něco z ní ve Vás prostě zůstane. Když hra v roce 2011 poprvé vyšla, nebyl jsem její grafikou zrovna nadšen. Zklamaly mě hlavně dost nekvalitní textury, hrubé obličeje, či nepřesvědčivé nasvícení scény. Musím ale i tak uznat, že měla svůj nezaměnitelný styl. Speciální edice většinu těchto věcí do jisté míry upravuje, i když to není až takový zásah, jak jsme ve své době očekávali.

Zásadnější vylepšení jsou pak dostupná prostřednictvím modifikací, a že toho engine hry snese opravdu hodně. Dá se upravit až tak, že vypadá prakticky jako aktuální titul a do značné míry se dají upravit i další aspekty této hry, jako jsou třeba animace, či RPG systém. Vznikají také příběhová rozšíření, či kompletní konverze. Nenáviděné loadingy mají navíc ten vedlejší efekt, že se dá takto oddělené město namodovat ještě mnohem více, než openworld.

Jak jsem psal na začátku, Skyrim není ta nejlepší hra co jsem hrál, ani to nejlepší RPG, ale jeho prostředí a možnosti upravitelnosti z něj dělají skvělou hru na relax. Ve hře se dá snadno cheatovat pomocí konzole, dá se vybírat z tisíců modifikací a upravit skoro cokoli. I hra samotná působí jako příjemný fantazy sandbox, a tak je jen na Vás, jak si jí užijete. To je něco, co v takovéto míře není zvykem, a proto je Skyrim svým způsobem unikátní. To je asi důvod, proč se k ní tolik lidí stále vrací, a proč může úspěšně vycházet na další a další platformy. Má to zkrátka něco do sebe.

The Elder Scrolls V: Skyrim SE (2016)
Hodnocení:
The Elder Scrolls V: Skyrim Special Edition je epickým příběhem vyvoleného hlavního hrdiny, který zachrání svět. Což je už trochu ohrané. Je ale také skvělým světem pro vlastní dobrodružství, pro rozvoj naší fantazie, je rájem pro modery. Hra má stále co nabídnout, a je asi nejjednodušším vstupem do této slavné série. Severské prostředí má svůj styl a velice působivou atmosféru. Doporučuji jako parádní severský relax.
Co se nám líbilo:
Parádní svět vhodný k objevování
Rozmanité cechy a jejich příběhy
Jako vždy parádní soundtrack
Úžasná modovatelnost
Slušné DLC Dragonborn a Dawnguard
Co se nám nelíbilo:
Jednodušší vyprávění strašně epického příběhu
Trochu generické vedlejší úkoly
V základu horší grafika
Horší provázanost světa než v Oblivionu
7
Legendární RPG